amore e astio - díl 2.

21. září 2010 v 15:58 | Tery and Markét |  Amore e Astio
amore e astio
 

amore e astio - díl 1.

27. srpna 2010 v 17:48 | Tery and Markét |  Amore e Astio
amore e astio

Dlouhá cesta - díl 13.

26. srpna 2010 v 22:12 | by Julinka |  Dlouhá cesta
Nachystaná?" Zeptal se mě Joe a vzal mi tašku.
"Joe já opravdu nevím jestli je to dobrý nápad. Neumím hrát golf." Přesvědčovala jsem ho.
"Nic nechci slyšet. Věřím, že to zvládneš." Ukončil moje smlouvání.
"Ostatní přijedou o něco později, máme jet a oni nás doženou." Řekl a rozjel auto.
*****

"Takže teď to chyť tady a dívej se zároveň na míček a jamku." Poučoval mě Joe.
"Jak se mám asi dívat zároveň na míček a na tu díru?" Rozčilovala jsem se.
"Jamku, je to jamka ne díra." Opravoval mě.
"No dyť jo." Opravdu sem zuřila. Golf tak nudný sport ani se u něho nehubne.
"Ahoj!" Křičel už od cesty Nick s Kevinem, Dani a Aaronem.
"Tak jak to jde?" Zeptala se mě Dani.
"Je to hrozný nemůžu se do té dírky vůbec trefit." 
"Jamky!" Opět mě opravil Joe a všichni se začali smát.
"Poradím ti dívej se jen na tu jamku ne na míček, ale na jamku. Pak ti to půjde." Poradila mi Dani.
"A to funguje? Joe mě poučuje, že se mám na to dívat zároveň."
"No tak to se nedivím, že ti to nejde."
"Ale já chtěl aby si to hrála tak jak se to hrát má." Namítl Joe.
"Pff Joe. Já budu ráda když se trefím do té dí----jamky." Málem jsem se přeřekla. Stačilo, ale vidět Joeův výraz a nedovolila sem vyslovit slovo díra.
 


Jonasovi na dovolené - část 3.

29. července 2010 v 22:32 | Tery and Nika |  Funny FFs
chorvatsko
Kevin to strachy típne.
*Co to děláš?* zeptá se nechápavě Nick.
*Je posranej až za ušima* směje se Joe.
*Brácha... měl bys jí to zvednout* řekne Nick vážně.
Všichni tři chvíli mlčky sedí a koukají jeden na druhého.
Ticho prolomí až druhý telefonát od Danille.
Kevin za zmatkuje, vezme telefon a hodí ho po Joeovi *Vem to ty!*
Ten na vyzváněcí mobil chvíli kouká a pak ho hodí Nickovi a ten zpátky Kevinovi ve chvíli, kdy přestane vyzvánět.
*No fajn, to ses pochlapil* poplácá Nick Keva po ramenou a hledá ve svém batohu něco k jídlu.
Telefon začne opět zvonit.
Kevin natáhne svojí rozklepanou ruku po mobilu a konečně zmáčkne tlačítko "přijmout"
*KEVINE!* zařve do mobilu naštvaná Danielle tak nahlas, tak že to zřetelně slyší i Nick s Joem.
Joe zadržuje smích.
Kevinovy uši zalehnou.
*Můžeš mi říct, kde právě teď jsi?... Právě jsem dojela do našeho pronajatého hotelu, poté co jsi mi ani nezavolal a nechal si mě trčet na letišti. A co se dozvím na recepci? Že NIKDO z Jonasů nedorazil!* řekne nabroušeně Danielle.
Joe špitne Nickovi *Jestli, že doteď neměli žádnou manželskou hádku, chci je vidět až dorazí domů*
*Ehm... já.. jsem tak trochu v Chorvatsku* řekne skoro neslyšně.
Danielle to rozdýchává.
Kevin radši odejde z pokoje a dál pokračuje v telefonátu.
Mezitím si rodinka vybalí a vyrazí na pláž. Bez Kevina.
Rozhovor i po hodině stále trvá.
Při pohledu na přeplněnou pláž všem ztuhnou úsměvy. Až na Joea.
Ten se jako kingboss po Kevinovsku postaví doprostřed pláže, dá ruce v bok a rozhlíží se.
Naivně doufá, že ho někdo pozná a přenechá mu své místo na pláži... když je přeci ta celebrita.
Nic...
Rodinka si mezitím vybalí v poslední řadě na konci pláže, kde dopadá jehličí z blízkých stromů spolu s jednou cikádou, která přistane na Nickových vlasech.
Joe se uraženě posadí a prohodí *Už vím kam nepojedeme při dalším světovém turné*
Náladu mu zvedne cikáda v Nickových kudrnách.
Začne se hrozně smát a ukazovat na Nickovu hlavu.
Smích ho přejde, když cikáda přeskočí na jeho rameno.
Všem v okolí sto metrů zalehnou uši díky Joeovu panickému křiku.
Mezitím přijde Kevin a plácne sebou na pláž se slovy *Doufám, že se opálím*
Díky Joeovu hlasitému projevu, upoutá pozornost malé holčičky, o pár řad před nimi.
Vstane a začne ukazovat prstem k rodině Jonasů.
Nick jenom malé holčičce zamává.
Joe je velmi nadšený prvním chorvatským fanouškem.
*To je... To je...* popadá holčička dech.
Joe se usmívá.
*Justin Bieber!* vykřikne.

Jonasovi na dovolené - část 2.

27. července 2010 v 23:49 | Tery and Nika |  Funny FFs
Bahamy
Po děsivě dlouhé cestě rozdrkocaným autobusem Jonasovi vystoupí na polorozpadlé autobusové zastávce, poznamenané komunistickým režimem.
Nick prohlásí *Takhle to na Bahamách rozhodně nevypadá*
Před vyděšenou rodinkou zastaví zrezlá škodovka, ze které vystoupí vysmátý týpek, okolo čtyřiceti.
*Vítejte v Chorvatsku* zazubí se od ucha k uchu a hned nakládá zavazadla do kufru.
Celé rodince spadne brada a z autobusu odpadne další díl.
Tentokrát blatník.
Kevin to všechno vezme do svých rukou a zaklepe chlápkovi na rameno *To bude nějaký omyl. Tohle jsou přeci Bahamy.*
*Ááá Bahamy... to jste museli mít dlouhou cestu.*
Vysmátý chlápek asi přesně nepochopil, co mu Kevin říkal.
Joe se rozbrečí podruhé.
Nick se zamyslí *To by vysvětlovalo tu chorvatštinu na letišti*
*Nepovídej!* koukne se na něj sarkasticky Joe.
Pan Jonas si napočítá do deseti, ale kupodivu neodejde neznámo kam, ale nasedne do auta.
Celá rodina ho neochotně následuje.
Joe se nadech, že si opět postěžuje, ale přehlušil ho hlas motoru.
*Mami víš, jak si vždycky chtěla na liposukci....Tak mám pocit, že po tutom už jí nebudeš potřebovat* snaží se Nick přeřvat motor.
Pan Jonas rozvalený na předním sedadle a zbytek rodinky, mačkající se na zadní sedačce dojedou před průměrný chorvatský penzion s názvem Maria.
*Vy jste rodina Veselých?* zeptá se vysmátý chlapík.
*To nejsme* odsekne Frankie.
*Skvělé, tak já vám ukážu váš apartmán, Veselá rodinko* zaraduje se vysmátý chlápek.
*Tohle všechno je naše?* rozzáří se najednou Joe.
*Říkal apartmán, prošťouchni si uši.* poplácá ho po zádech Nick.
Každý popadne svoje zavazadlo a vydají se po schodech k ubytování.
Kevin si to jako kingboss vykračuje v čele a již na druhém schodu hodí držku jak kráva.
Rodinka ho předejde.
*Nic mi není, jsem v pohodě* ujišťuje všechny Kevin, i když to nikoho nezajímá.
Konečně se dobelhají až do šestilůžkového apartmánu a první co Frankie udělá je, že skočí na dvojlůžko a roztáhne se tam. *Tak tohle si zabírám já*
Paní Jonasová si prohlédne celý apartmán a poté si vybalí své věci společně s panem Jonasem ve dvojlůžkovém pokoji.
Nick, Joe a Kevin si vymění zoufalé pohledy.
Kevin obejme své dva brášky a povídá. *Kluci, tak to vypadá, že spíme spolu.*
*Proč vždycky my tři?!* zoufá si Joe.
Nick se rozbrečí. *Já nechci, aby mě Joe objímal. Já nejsem Dakota.*
*Co to meleš prosimtě?* Koukne na něj Joe nechápavě.
*Jenom mluvím o tom, co jsi dělal v noci v letadle.* řekne vyčítavě Nick.
*'Ty Dračice!'* nabodobí Kev Joeův hlas.
*Prosimtě, ty na tom nejsi o moc líp. Kdepak máš ty svý tanga? Nesebral si je náhodou Danielle?* rýpne si Nick.
Kev vyvalí oči, trapně se začervená a zkousne si pěst.
*Když už jsme u Danielle...Zdá se, že ti právě volá.* oznámí poťouchle Joe.
*A SAKRA* uvědomí si Kevin, kde právě asi Danielle je. Pravděpodobně na Bahamách.

Jonasovi na dovolené - část 1.

27. července 2010 v 0:15 | Tery and Nika |  Funny FFs
Bahamy
Rodinka Jonasových sedí v přeplněném letadle.
Poté, co už počtvrté kopne do Kevinovi sedačky znuděný kluk za ním, otočí se Kev na mamku a povídá: *Tak takhle jsem si let první třídy na Bahamy opravdu nepředstavoval.*
Pani Jonasová nestačí zareagovat.
Nick se otočí na Joe a poněkud nahlas řekne: *Máš velkou prdel!*
*Nemůžu za to, že se mačkáme tří na sedačce pro dva.* odpoví naštvaně a uraženě vyndá svůj růžový iPod.
Kevin si pro větší pohodlí sundá boty.
V tu chvíli začne blikat světýlko nebezpečí a vypadnou kyslíkové masky.
Pan Jonas, který vše sleduje, napočítá do deseti a odejde neznámo kam... pravděpodobně na záchod.
Denise vrhne na Kevina vražedný pohled.
Kevin, který se už teď cítí velice pohodlně, se jenom dotčeně rozhlídne. *Co je?*
Po pár hodinách letu se většina cestujících ukládá k spánku.
Jako první z našich bratrů usne Joe.
Ze spánku obejme Nicka a zamumlá *Dakoto*
Nick se vystrašeně povídá na Joea a pak si s Kevinem vymění znuděné pohledy.
Po chvíli to zalomí Kevin.
Začne sebou škubat a křičet ze spaní *Elvisi! Pust ty tanga*
Tím probudí většinu cestujících, který vrhají nevraživé pohledy směrem k Jonasům.
Nick se snaží přesvědčit marně cestují svými grimasy, že nezná ani jednoho ze svých bratrů, i když sedí namačkaný mezi nimi.
Když si Nick odychl, že je konečně klid, přišel Frankie a sebral mu všechny iluze.
Se slovy, že se tam nedá spát, se natáhl přes všechny tři bráchy.
Nick si myslel, žeto je hrozné, ale to co přišlo potom, bylo ještě horší.
*Och... ty dračiče* zavzdychal Joe.
Nakonec usnul i Nick.
Všichni spali, takže nikomu z Jonasů nepřišlo divné, že cesta trvala poněkud déle.
Když letadlo konečně přistálo, všichni se hrnuli do letištní haly v čele s Nickem, který si říkal, že tahle cesta bylo to nejhorší z celé téhle dovolené, a to ještě ani nezačala.
Po té co si pan a paní Jonasovi vyslechli stížnosti od všech spolucestujících a některých letušek na své 4 syny, vydali se pro zavazadla.
Se zavazadly se všichni vydali do letištního vestibulu, kde je přivítal velký oslnivý nápis DOBRO DOŠLI(chorvatsky dobrý den).
*Zajímavé...Nevěděl jsem, že na bahamách se mluví chorvatsky* řekne zamyšleně Joe.
Nick pokrčí rameny.
Po několikaminutovém hledání východu, se všichni ocitnou na parkovišti před letištěm.
*Tak kde je ta limuzína, co nás má odvést do hotelu?* nasadí si Nick své sluneční brýle.
V tu chvíli před nima zastaví poněkud starší autobus značky CAROSA.
Joeovi spadne brada, což asi vyvolá řetězovou reakci, protože hned na to spadne narázník od poněkud staršího autobusu.
*áá už je tady.* pochvaluje si Frankie a hned nastoupí.
Rodinka musí za ním.
Všichni se usadí do poněkud staršího a přeplněného autobusu.
Nejhůř dopadne Joe, na kterého zbylo místo pouze mezi dvěma ženami důchodového věku.
*Ty si ale krásný chlapeček* žvatlá jedna z důchodkyň a babičkovsky mu štípá tváře.
Během rozplývání se nad Joeovo obličejem, udělá nekvalitní lepidlo na zubní protézu své.
Umělé zuby dopadnou na Joeovo nové kalhoty.
Joe se při tom pohledu rozbrečí. *Mami já chci domů!*

Dlouhá cesta - díl 12.

20. července 2010 v 22:07 | by Julinka |  Dlouhá cesta
"Páni tobě to sluší!" Danielle byla nádherná.
"Děkuji, tobě taky." Usmála se a posadila se na sedačku.
"Vím, že si smutná ještě ze včerejška, ale není to jen kvůli tátovi že?" Chytila mně za ruku a já se posadila vedle ní.
"No…já a Joe, neklape nám to. Asi si prostě nerozumíme."
"Vždyť vy dva jste pro sebe jako stvoření. Každý jste tak jiný a to váš vztah dělá tak úžasným. Jasně si mladá říkám ti věci, co bych měla říkat sama sobě, ale zatím si ty, ta která je s Joem. Nezahazuj to všechno, co jste zažili jen tak do vzduchu…bojuj za něj."
"Jak si věděla, že Kevin je ten pravý?"
"Nevím jestli je to ten pravý. Vím jen to, že je to člověk, se kterým chci strávit zbytek života…….tak a teď už chci jen usměvavou družičku." Usmála se a pak mě objala. Chtěla sem mít takové štěstí jako ona.

Spustila se hudba a já procházela jako první družička uličkou, zamnou šli Danielleiny sestry. Dívala sem se na Kevina a Joea, kteří stáli u oláře a představovala si, že jsem to já a Joe, kdo se bere. Pak už jsem se jen postavila vedle oltáře a dívala se jakDani prochází uličkou, byla tak nádherná. Kevin plakal dojetím a já se ani nedivila. Bylo to tak krásné. Podívala sem se na Joea a on na mě. Myslela jsem na to že on je ten, se kterým bych tohle chtěla zažít, ale dá se o tom v 17 letech uvažovat? Nedá.
Po nádherně znějícím "ANO", předání prstýnků a polibku jsme se všichni vidali na svatební hostinu.

Vše se začalo pořádně rozjíždět. Všude samý smích a dobrá nálada. Ani na chvíli mě nenapadlo mračit se. 
"Smím prosit?" Přišel ke mně Aaron.
"Jistě." 
"Úžasný, že?" "Jo je to nádhera." "Tohle je moje první svatba na které jsem." Přiznal se Aaron.
"Nikdy sem neměl někoho, kdo by se hnal do svatby."
"No já vlastně taky ne." Začali jsem se smát, jak pozdě mi došlo, že sem nebyla na svatbě.
"Nechci rušit, ale mohl bych tě vystřídat." Přihnal se k nám Joe, zrovna v momentu kdy jsme s Aaronem smáli.
"Jo jasně." Řekl Aaron poněkud znervózněle.
"Nemusel si být tak nepříjemný, nic ti neudělal." Vyletělo ze mě.
"No to máš pravdu nic mi neudělal."
"Joe, co se to s náma děje?"
"Nerozumíme si."
"To vím, ale já nechci aby to tak bylo."
"Myslím, že bude lepší, když si dáme pauzu, prostě zjistit jestli si chybíme, jestli to má cenu."
"Prosím?? Tak to, to ukončeme rovnou…na co čekat?"
"FAJN." …….A odešel. Prostě zmizel. Byl to konec a já jen stála na parketu a nechápala to.
Jak se ale můžete tvářit, když jste na svatbě a ještě k tomu jste družička. Musíte to zkrátka polknout někde hodně hluboko, zahnat slzy a tvářit se tak jako by se nic nestalo. Pomohlo mi k tomu pár skleniček šampaňského. Neměla jsem v úmyslu se opít, ale jen nemyslet na to že jsme se s Joem rozešli. 
"Aaroneee..pojď musíme tancovááát." Řekla jsem vesele, když jsem se přihnala za Aaronem.
"Tady někdo něco pil, že??" Škádlil mě Aaron.
"Jen trochu." Podívala jsem se do prostoru jak tančí s nějakou dívkou. Byla jsem tak nazlobená, že si tak rychle našel náhradu, ale možná to byla jen ta opilost. Usínala jsem Aaronovi na rameni a tak se rozhodl, že mě odveze domů, protože už stejně všichni odcházeli.

Dlouhá cesta - díl 11.

30. května 2010 v 21:22 | by Julinka |  Dlouhá cesta
Joe se začal chovat tak jsem to předpovídala. Celý týden to byly jen letmé dotyky, skoro žádné polibky a žádná blízkost. Chápala jsem, že si chce svůj slib udržet, ale že až tak moc, o tom sem snad ani v tom nejhorším snu nepřemýšlela. Pokaždé, když jsme byly spolu choval se jako dítě, co se něčeho bojí a mě nenapadlo nic jiného než na jeho hru, možná rozhodnutí přistoupit.

Dlouhá cesta - díl 10.

19. května 2010 v 20:44 | by Julinka |  Dlouhá cesta
Poslední dva dny už jsme si tak neužívali jako t y předešlé. S Joem to bylo jako kdybych ho vůbec neznala, oddálili jsme se jeden druhému a přitom tohle měla být naše dovolená bez hádek a stresu….nebyla.
***
"Jsi sbalená?" Zeptala se mě Denisse.
"Jo skoro jo." Odpověděla jsem mile.
"Můžu si přisednout?"
"Jistě."
"Tak, co se stalo mezi tebou a Joem?" Zeptala se vážně.
"Nic vážného…" Zalhala jsem.
"Nic vážného? Broučku poznám, když se můj syn trápí a ty taky nevypadáš zrovna moc nadšeně. Tak povídej."
"Je to složité teto." Stále jsem se snažila odolat náporu Denisse.
"Já to určitě pochopím." Přesvědčila mě a já pochopila, že nemá cenu nic zastírat. 
"Já a Joe…vzdalujeme se sobě navzájem a to jen kvůli Camille. Pořád a pořád dokola je tu a stojí mezi námi dvěma jako sloup." 
"Camilla byla Joeova část života, ale už skončila a to si Joe musí uvědomit sám. Jediné, co ti povím je, že Joe nikdy nebyl tak zamilovaný jako je do tebe a žádná jiná z těch milionu dívek ho nebude nikdy chápat jako ty. Nalož s tím jak ty sama uznáš za vhodné." Promluvila mi do duše a odešla. Měla pravdu a tak jsem šla za Joem.

"Joe?" Zeptala jsem se a vešla do pokoje.
"Juli! Pojď dál." Pobídl mě Joe.
"Nechci ji už dál řešit. Jsme jen ty a já…já a ty a na tom mi záleží, ale také mi záleží na tom abychom k sobě byli upřímní."
"Vím to, mě záleží na tom samém a promiň, že mi to trvalo tak dlouho než jsem si to uvědomil. Pojď sem." Podal mi ruku a pak mě políbil. Já jen doufala, že je kapitola Camilla za náma.

*********
Na jednu stranu bych chtěla říct, že dovolená na Havaji byla skvělá, ale měla své chyby a proto na druhou stranu musím říct, že se nevydařila tak jak jsem si ji představovala. Jediné, co bylo dobré, bylo to, že teď jsme si s Joem byli zase o něco blíž. Náš vztah se upevňoval více s každým problémem, který jsme spolu překonali.

Dlouhá cesta - díl 9.

13. května 2010 v 22:09 | by Julinka |  Dlouhá cesta
Tak je tu další díl..je docela krátký, ale doufám že i tak se bude líbit :)

9.DÍL

"Mami?" Zavolala jsem ještě na mámu, když odcházela.
"Ano zlatíčko?" Otočila se a vrátila se zpět za mnou na postel.
"Stojí bojovat za lásku i když už je asi ztracená?" Potřebovala jsem radu a ona byla jediná, kdo mi ji mohl dát.
"Ah miláčku vždy stojí za to, za ni bojovat, protože je to jedna z věcí bez, které nikdo nechce a ani nemůže žít." 
"Co když už se, ale nedají slepit jednotlivé střepy k sobě?"
"Všechno jde, když se chce. Dnes večer jdeme k Denisse máš možnost vrátit vše tak jak bylo, popřemýšlej o tom." Políbila mě na čelo a odešla.
Věděla, že mluvím o mně a o Joeovi a taky to byla ona, co mi vždy dokázala pomoct a dodat odvahy. Rozhodla jsem se, že zachráním, co se zachránit dalo.
*****

"Ahoj teto je tu Joe?" Zeptala jsem se Denisse, když sem Joea nikde neviděla.
"Ano je u sebe v pokoji." Odpověděla mi a já kývla jako že děkuji.
Ještě jsem se rozmýšlela zda-li zaklepat. Nakonec jsem se odvážila.
"Dále." Zaslechla jsem za dveřmi.
"Ahoj Joe j-á umm…." Nestihla jsem ani nic říct. Hned jak mě uviděl vstal z postele. Popadl mě za pas a začal mě líbat. Líbal mě jako by mě neviděl roky s takovou nenasytností a zároveň něžností už jen proto jsem se od něj nemohla odtrhnout. Teď jsem si byla jistá tím, že to ještě jde zachránit.
"Taky tě miluji." Řekla jsem, když se ode mě oddálil. Věděla jsem s jistotou, že už to mohu říct. Nic neříkal jen se usmál a zase mě začal líbat. 

Dlouhá cesta - díl 8.

15. dubna 2010 v 20:31 | by Julinka |  Dlouhá cesta
8. DÍL

Dnes se chystaly přípravy na máminy narozeniny. Jako obvykle to slavila v pátek s Jonasovými a v sobotu měla jízdu se svými kolegyněmi z práce. Co na tom bylo vždy nejhorší bylo to, že byla příšerně nervózní, ale chápala jsem to. Když bylo vše konečně nachystané přišla celá rodina našich sousedů.
Večer probíhal v klidu do té doby než se toho trochu více popilo. S Joem jsme se tedy na chvíli vytratili z očí všem přítomným.

"Pojď semnou." Zašeptal mi do ucha. Chytil mě za ruku a utíkali jsme na zahradu. Tam jsme si lehli na houpací síť, Joe mě objal a pak jsme si jen povídali….milovala jsem povídání s ním.
"Počkej hned se vrátím." Řekl po chvilce a zmizel v domě.
Čekala jsem na něj už docela dlouho a tak jsem se po něm šla podívat….nikde jsem jej nenašla. Přišlo mi to divné a tak jsem si řekla, že se podívám před dům. Když jsem otevřela dveře uviděla jsem, co jsem si ani v tom nejhorším snu nepřála vidět. Joe tam stál s Camillou a držel ji v obětí. Neslyšela jsem o čem spolu mluví a ani jsem to slyšet nechtěla . Zavřela jsem dveře a vrátila se zpět na zahradu. Cítila jsem jak se mi štiplavé slzy derou do očí, ale zahnala jsem je. Když on si semnou hraje tak já na jeho hru přistoupím.

Dlouhá cesta - díl 7.

4. dubna 2010 v 21:53 | by Julinka |  Dlouhá cesta
Další dílek...je docela pozitivní tak doufám, že se bude líbit :)
7. DÍL
Když jsem se ráno vzbudila pocítila jsem pocit, který jsem dlouho necítila. Potřebovala jsem Joea vedle sebe víc než kdy jindy…litovala jsem toho, že jsem ho od sebe odehnala. Teď byla řada na mě dát vše do pořádku. 
***
"Joe, musíme si promluvit." Řekla jsem mu, když mi konečně otevřel dveře.
Mlčel, jen si obul boty a zavřel za sebou vchodové dveře.
"Prostě to nechápu. Co se stalo, že si najednou změnil názor. Myslím, že si oba dlužíme vysvětlení."
"Já už ti vše řekl včera večer." Odsekl mi.
"Ne Joe to neřekl. Ještě před týdnem byla tvojí milovanou přítelkyní Cam a ty se pak najednou objevíš u mě v pokoji a-"
"A co?" Přerušil mě Joe. "Upřímně myslím, že to byla chyba, to co se včera večer stalo."
"Opravdu Joe? Opravdu to byla chyba. Bože měla jsem vědět, že mi tohle uděláš znova, ale já hloupá jsem si myslela, že tam někde je ten Joe, kterého znám….hm spíš znala." Nepotřebovala jsem slyšet víc. Joe mě opět odmítl. A tak jsem nečekala, že mi bude ještě něco vymlouvat a odešla jsem.

Dlouhá cesta - díl 6.

27. března 2010 v 22:33 | by Julinka |  Dlouhá cesta
Tak a je tu nový díl...nevím jestli dobrý nebo špatný posuďte samy :)......komentáře potěší.


6.díl


"Málem jsme se spolu vyspali." Řekla mi mezi naším rozhovorem. Přišlo mi, že to řekla schválně, když sem jí řekla, že jsem byla s Joem na večeři.
"P-počkat, co že jste se??" nechápala jsem těm slovům, co mi řekla nebo spíš jsem je nechtěla pochopit.
"No tak málem se to stalo, ale pak si vzpomněl na prstýnek a nějak se odtáhl. Docela mě to naštvalo, protože už by jsme mohli náš vztah posunout nějakým směrem dál….nechci čekat věčně." Poslední slova mě opravdu dorazila a tak jsem prostě nedokázala držet jazyk za zuby.

**Flashback**
Odpoledne jsem byla domluvená s Cam, že se ke mně staví. Docela jsem se na ni těšila, protože jsme se dlouho neviděli.

"Ahoj" řekla mi když vcházela do domu a odejmula mě.
"Ahoj, tak co jaký si měla den?" zeptala jsem se jí.
"Jo dobré..chystám se ještě za Joem takže tu nebudu tak dlouho jak jsme plánovali. Včera jsme se neviděli ani nevím, kde byl tak musím za ním." Odpověděla mi a mile se usmála.
"Počkat jak nevíš kde byl??" zeptala jsem se překvapeně. Včera mi řekl, že Camilla ví o našem výletě.
"No zavolal mi, že se neuvidíme, že něco má..dál jsem se ho neptala, proč??"
"Joe byl semnou na večeři, ale řekl mi, že o tom víš." 
"Cože? Nic mi neřekl a proč jste byli na večeři."
"Protože mě pozval, chtěl si po dlouhé době popovídat."
"Aha no dobře, vždyť jste přátele, tak proč ne"……….

**Konec flashbacku**
"A ty si myslíš, že by to udělal?? Dal slib a ten neporuší na to ho znám dobře." Řekla jsem naštvaně.
"Co vyvádíš?? Jen nechci čekat, je mi 23 a prostě sex je součástí vztahu." 
"Tak pak, ale asi nechodíš s tím správným, jak jenom můžeš byt tak sobecká??"
"No promiň, ale ty snad žárlíš nebo co?? Vždyť on to chce taky jenom ho musím přemluvit."
"Jeho k tomu nikdy nepřemluvíš!! Joe možná skáče jak pískáš, ale tohle by nikdy neudělal."
"Hm uvidíme…."
Když odešla posadila jsem se na postel. Nechápala jsem, co se to sní stalo, stali jsme se přáteli a ona se zachová tak nepředvídatelně…možná je opravdu taková jak jsme si vždy myslela.

Dlouhá cesta - díl 5.

21. března 2010 v 20:16 | by Julinka
ak sem tu s dalším dílem :)..přeji hezké počtení..

5. DÍL

Chtěla bych říct, že ty 4 dny utekli rychle, ale bylo to právě úplně opačně……táhly se jako roky. Ale Kev s Nickem věděli jak mi zvednout náladu a Joe byl pořád někde sní takže se to celkem dalo vydržet. Mamka projekt úspěšně odprezentovala a měla týden volna. Najednou se vše zdálo lepší…víc barevnější.
Rozhodla jsem se, že svůj život trošku změním k lepšímu a tak sem začala…vše co mi připomínalo Joea jsem schovala do jedné velké krabice, pokoj jsem si přemalovala z červené na žlutou.
Kluci se chystali na světové turné takže jsem věděla, že zapomínání tak těžké nebude…opravdu bylo vše barevnější.
Když kluci odjížděli jela jsem s nimi na letiště. Rozloučila sem se s Kevinem a Nickem, na Joea jsem se ani nepodívala-nebylo třeba, loučil se s Camillou.
Dny tak nějak plynuly a já jsem stále víc přemýšlela nad tím jestli to je vše správné, nechápala jsem proč přemýšlím nad tím, že bych Joeovi měla vše odpustit…možná to byla skrytá láska k němu, která se z hlubin mého srdce dostávala na povrch. Za celých 5 měsíců jsem si volala jenom se dvěma kudrnáči a Joe mezi nimi rozhodně nebyl. Dokonce jsem se začala bavit i s Camillou no vlastně jsme se stali kamarádkami, nevěděla jsem jak na to došlo a co se uvnitř mě změnilo, ale nebyla vůbec tak hrozný člověk jak jsem si vždycky myslela. Zaslepená nenávistí k ní a k tomu, že získala něco, co já získat nemohla jsem neviděla, že vlastně Joea miluje. A tak jsem se nějak odpoutala od nenávisti a rozhodla jsem se, že jakmile kluci dorazí vrátím vše do starých kolejí………

********
"Ahoj, jsem tak ráda že vás vidím!!" křičela jsem přes celou letištní halu když se kluci vrátili.
"Čauky" řekli Kevin s Nickem zároveň.
Joea se ujala Camilla, se kterou sem přijela a vše hned Joevi řekla.
"Ahoj" řekla jsem trochu nejistě ale Camillin pohled mě ujistil, že můžu byt v klidu.
"Vše při starém??" pokračovala jsem v naší nejisté konverzaci.
"Vše při starém" odpověděl mi a usmál se.

Jako obvykle už byl na večer plán-přivítání kluků u nás na zahradě. A tak jsme se po dlouhé době zase všichni sešli. Konečně jsem mohla po dlouhých 5 měsících pokecat i s Aaronem. A kdykoli jsem se podívala na Joea necítila jsem strach ani úzkost dokonce ani bolest…jakoby mi to odloučení pomohlo a já konečně přešla přes řeku bolesti…byl to skutečně nádherný pocit. Ale všimla jsem si něčeho jiného, něco se pro změnu dělo s Joem.

Dlouhá cesta - díl 4.

16. března 2010 v 22:08 | by Julinka |  Dlouhá cesta
Moc děkuji za komentáře k předchozímu dílu, doufám že zase zanecháte koment :)...tento díl není moc veselý, ale tak přečtěte si a uvidíte :)

4.díl

Ráno, mě neprobudil jako vždy zpěv ptáků, ale pokapkávání na parapety. Otevřela jsem oči a venku bylo sychravo a pršelo. Divila jsem se, protože tady často neprší. Jakoby se počasí chovalo podle mojí nálady.

"Zajdeš prosím nakoupit?? Ale budeš muset pěšky, protože já si auto beru do práce" řekla mamka.
"Dobře" odpověděla jsem trochu zhnuseně. Musela sem taky najít deštník, nakonec jsem ho našla v garáži se silnou vrstvou prachu.

Joe and Demi 14/3/10

16. března 2010 v 15:11 | Tery |  Ostatní
Oni jsou tak dokonalej pár ♥ já si nemůžu pomoct =)
1



Kam dál